Psycholog, kterému se podařilo vytvořit dosud nejvlivnější teorii lidského vývoje, je Erik Erikson. Psychosociální aspekt je důrazem této teorie, což znamená, že charakter člověka se utváří ve fázích během jeho života. Teorie psychosociálního vývoje Erika Eriksona je podobná teorii Sigmunda Freuda. Větší důraz je však kladen na sociální prožitky od dětství až po stáří. 
První etapa teorie psychosociálního vývoje je pro život člověka nejdůležitější. V této fázi se konflikt zaměří na důvěru resp „důvěra vs nedůvěra“. To znamená, že role jejich okolí jako pečovatelů je zásadní. Pokud se pečovateli podaří poskytnout jídlo, náklonnost, teplo, bezpečí a tak dále, vytvoří charakter člověka, který může důvěřovat druhým. Na druhou stranu, pokud miminka nedostávají důslednou výchovu, nejsou emocionálně připoutaní nebo se cítí zanedbávaná, vyrostou ve strach a nedůvěřivost vůči světu. Konečným výsledkem tohoto procesu je naděje resp naděje.
V této fázi se děti začínají zapojovat do her a sociálních interakcí. Pokud to dobře projdete, vaše dítě bude mít pocit, že může vést ostatní. Mezitím se ti, kteří neuspějí, budou často cítit provinile, pochybovat o svých vlastních schopnostech a zřídka převezmou iniciativu. Toto je fáze"iniciativa vs vina“, která formuje lidský charakter tak, aby měl v životě smysl nebo účel. Tohoto výsledku lze dosáhnout pouze tehdy, pokud se dítěti podaří vyvážit, kdy projevit iniciativu a kdy spolupracovat s ostatními. 
Prostřednictvím sociální interakce se děti začínají cítit hrdé, když se jim něco podaří. V tomto školním věku musí čelit výzvám v podobě sociálních a akademických cílů. Ve fázi "průmysl versus méněcennost"Ti, kteří to projdou, se budou cítit kompetentní." Na druhou stranu ti, kteří neuspějí, se budou cítit méněcenní. To je důvod, proč konečný výsledek této fáze je „důvěra". Děti, které jsou ve školním věku jen zřídkakdy oceněny nebo podporovány svými nejbližšími, budou pochybovat o své schopnosti být úspěšné. 
Další fáze je "identita vs záměna rolí“ to je, když teenageři hledají identitu, která ovlivní jejich životy v dlouhodobém horizontu. Adolescenti, kteří jsou úspěšní, budou konzistentní sami se sebou, zatímco ti, kteří neuspějí, se budou cítit zmatení ze své identity. Tato identita souvisí s přesvědčením, ideálními koncepty a hodnotami, které formují charakter člověka. V případě úspěchu bude konečný výsledek v podobě věrnost, schopnost koexistovat s očekáváními a standardy společnosti. 
fáze"intimita vs izolace“ úzce souvisí s láskyplným vztahem s partnerem. Pokud budou úspěšní, mohou si lidé vytvořit pevné vztahy. A naopak, pokud se to nepodaří, někdo se skutečně uzavře. Vzhledem k tomu, že každá fáze souvisí s předchozí fází, souvisí to i s identitou. Lidé, kteří si nejsou jisti svou identitou, mají tendenci se snáze cítit osamělí a depresivní. Konečným výsledkem této fáze je milovat.
Etapy Eriksonovy psychosociální teorie
Erikson věří, že v každé fázi života budou lidé čelit konfliktům, které mají zásadní dopad na jejich povahu. Tento konflikt může být pozitivní nebo negativní. Pokud lze v určitém věku dobře projít psychosociální fází, pak se síla ega zvýší. Na druhou stranu, pokud se neprojde dobře, tento nedostatek citu se přenese i do dospělosti. Popis Eriksonových psychosociálních fází se dělí na:1. Děti (narozené-18 měsíců)
První etapa teorie psychosociálního vývoje je pro život člověka nejdůležitější. V této fázi se konflikt zaměří na důvěru resp „důvěra vs nedůvěra“. To znamená, že role jejich okolí jako pečovatelů je zásadní. Pokud se pečovateli podaří poskytnout jídlo, náklonnost, teplo, bezpečí a tak dále, vytvoří charakter člověka, který může důvěřovat druhým. Na druhou stranu, pokud miminka nedostávají důslednou výchovu, nejsou emocionálně připoutaní nebo se cítí zanedbávaná, vyrostou ve strach a nedůvěřivost vůči světu. Konečným výsledkem tohoto procesu je naděje resp naděje.2. Děti (2-3 roky)
Vstupem do druhé fáze vyrostly děti v děti, které mají větší sebekontrolu. Nejen, že se děti také začínají osamostatňovat. Fáze nácvik nočníku dost zásadní na to, abych prošel fází“autonomie versus stud a pochyby“ tento. Erikson věří, že děti, které mají sebeovládání, se budou automaticky cítit nezávislejší. Například, když si můžete vybrat, co budete jíst, oblíbené hračky, oblečení, které si obléknete. Konečným výsledkem tohoto procesu je touha resp vůle. Pokud bude úspěšný, dítě nad ním bude mít moc. Pokud neuspějete, budete se stydět a budete plni pochybností.3. Předškolní věk (3-5 let)
V této fázi se děti začínají zapojovat do her a sociálních interakcí. Pokud to dobře projdete, vaše dítě bude mít pocit, že může vést ostatní. Mezitím se ti, kteří neuspějí, budou často cítit provinile, pochybovat o svých vlastních schopnostech a zřídka převezmou iniciativu. Toto je fáze"iniciativa vs vina“, která formuje lidský charakter tak, aby měl v životě smysl nebo účel. Tohoto výsledku lze dosáhnout pouze tehdy, pokud se dítěti podaří vyvážit, kdy projevit iniciativu a kdy spolupracovat s ostatními. 4. Školní věk (6-11 let)
Prostřednictvím sociální interakce se děti začínají cítit hrdé, když se jim něco podaří. V tomto školním věku musí čelit výzvám v podobě sociálních a akademických cílů. Ve fázi "průmysl versus méněcennost"Ti, kteří to projdou, se budou cítit kompetentní." Na druhou stranu ti, kteří neuspějí, se budou cítit méněcenní. To je důvod, proč konečný výsledek této fáze je „důvěra". Děti, které jsou ve školním věku jen zřídkakdy oceněny nebo podporovány svými nejbližšími, budou pochybovat o své schopnosti být úspěšné. 5. Teenageři (12-18 let)
Další fáze je "identita vs záměna rolí“ to je, když teenageři hledají identitu, která ovlivní jejich životy v dlouhodobém horizontu. Adolescenti, kteří jsou úspěšní, budou konzistentní sami se sebou, zatímco ti, kteří neuspějí, se budou cítit zmatení ze své identity. Tato identita souvisí s přesvědčením, ideálními koncepty a hodnotami, které formují charakter člověka. V případě úspěchu bude konečný výsledek v podobě věrnost, schopnost koexistovat s očekáváními a standardy společnosti. 6. Raná dospělost (19-40 let)
fáze"intimita vs izolace“ úzce souvisí s láskyplným vztahem s partnerem. Pokud budou úspěšní, mohou si lidé vytvořit pevné vztahy. A naopak, pokud se to nepodaří, někdo se skutečně uzavře. Vzhledem k tomu, že každá fáze souvisí s předchozí fází, souvisí to i s identitou. Lidé, kteří si nejsou jisti svou identitou, mají tendenci se snáze cítit osamělí a depresivní. Konečným výsledkem této fáze je milovat.